Od našeho prvního setkání se Sword Art Online – celosvětově známou japonskou knižní sérií – uběhlo již přes půl roku, takže už bylo na čase, aby Crew přišla s dalším dílem. Nakonec jsme se ho po několika nešťastných odkladech v prosinci minulého roku dočkali. Pokud vás ale zajímalo, jak se příběh bude vyvíjet dál, a nedočkavě jste vyhlíželi pokračování, budeme vás muset zklamat. Ačkoliv titul nese přídomek „díl druhý“, jedná se spíše o soubor kratších příběhů a povídek ilustrující události, které se nevešly do první knihy, než o plnohodnotný román, jež by dál posouval hlavní dějovou linii. Pro mnohé se ale naopak může jednat i o dobrou zprávu, protože to znamená návrat do fanoušky oblíbeného světa Aincradu. Drazí čtenáři, chyťte si klobouky, jdeme na to.

V publikaci namísto jednoho uceleného příběhu najdeme 4 krátké samostatné povídky, v nichž se úloha vypravěče mění na základě toho, která dívka je nám v příběhu právě představena. Ačkoliv se však vypravěč mění – a tím pádem se také mění dynamika vnímání prostředí a okolního světa – vždy se stejně veškerý děj strhne směrem k našemu alfa samci Kiritovi, který svým šarmem a zručností posílá do kolen jednu dívku za druhou. Pojďme ale popořadě.

V prvním příběhu jménem Černý šermíř se setkáváme s mladou krotitelkou šelem Silicou, která svým vlastním zaviněním přijde o svoji vlastní šelmu a parťačku na cestách, Pinu. Sama unikne smrti pouze o vlásek díky náhlé Kiritově pomoci. Ten jí pak jako správný švarný kavalír nabídne pomoc s náročnou úlohou, kterou musí pro obživení své šelmy podstoupit. Avšak vzhledem k tomu, že je Silica na nižších patrech menší celebritou, potíže na sebe nenechají dlouho čekat.

V příběhu druhém jménem Hřejivé srdce se naopak potkáváme s kovářkou Lisbeth, nejlepší kamarádkou Asuny, která je po celém Aincradu známá pro své mistrovství v kování zbraní. Na Asunino doporučení ji vyhledá Kirito s neobvyklou zakázkou: potřebuje si nechat vykovat natolik silný meč, aby s ním bez problému mohl přeseknout její do té doby nejlepší zbraň. Materiál na takto silnou zbraň ovšem neroste na stromech, a tak se spolu musí vydat na výpravu za bájnou rudou.

Ve třetím příběhu pojmenovaném Dívka v ranní mlze se naopak vracíme do nám již známé scenérie: období dovolené Kirita a Asuny v jejich srubu na 22. patře. Tam jednoho dopoledne narazí v místních lesích na děsivou postavu, ze kterého se nakonec vyklube malá holčička s amnézií jménem Jui. Dočasně se jí ujímají, jen aby se následně vydali na velké dobrodružství napříč patry ve snaze najít dívčiny rodiče nebo kamarády. Než se ale nadějí, narazí na mnohem větší záhadu, než původně mohli očekávat.

Ve čtvrtém a zároveň posledním příběhu nazvaným Sob s červeným nosem opět sledujeme našeho starého známého Kirita, ovšem v takovém duševním rozpoložení, v jakém jsme ho dosud nepoznali. Před Vánoci prvního roku v Aincradu se zuřivě snaží získat vzácný předmět na vyvolání speciálního bosse, se kterým se lze utkat pouze o půlnoci 24. prosince. Z něj má dle záhadných dialogů NPCček a místních drbů padat speciální předmět na obživení již zesnulého hráče. Kirita předmět zajímá, jelikož svou vlastní nabubřelostí půl roku zpátky způsobil smrt svých nejbližších přátel, všech členů gildy jménem Černé kočky při měsíčku. Sžíraný pocitem viny se ze všech sil chopí té poslední naděje, která mu na odčinění své chyby zbývá.

Když jsem se dozvěděl, že v knize nebudeme striktně sledovat pokračování příběhu mezi Kiritem a Asunou, přistupoval jsem ke čtení lehce skepticky. Přeci jenom chemie mezi těmito dvěma postavami a jejich společná cesta byly jednou z hlavních prvků, které jsem u prvního dílu nejvíce vychvaloval. Má skepse se do určité míry vyplnila: opravdu příběhy v tomto díle neměly stejnou atmosféru. Její zbytky šly pozorovat ve třetí povídce o holčičce v mlze, kde mi ji společné škádlení mezi našimi novomanžely malými náznaky připomínalo, ale nebylo to úplně ono.

Co ale kniha ztratila na atmosféře mezi ústřední dvojicí, vynahrazuje si ve worldbuildingu. Konečně svět působí jako reálné MMOčko. V příbězích se tak setkáme s takzvaným PK (player killing), grinděním jedné a té samé oblasti pro určitý předmět, eventů se speciálními bossy, dlouhých questlines apod. Pořád to ještě není úplně ono, a k LitRPG to rozhodně má stále daleko, ale jedná se o výrazný krok správným směrem, kdy kulisy světa nepůsobí pouze jen jako nějaký fígl k nalákání pozornosti, ale reálný autorův záměr o vytvoření reálného herního světa.

Zároveň díky měnícím se vypravěčům vidíme pocity jiných lidí uvězněných ve hře, kteří ne vždy nutně musí být naprostí šílenci honící se za nejvyšším levelem jako protagonisté prvního dílu. Vidíme tak herní svět z úplně jiných úhlů pohledu, díky čemuž si o něm můžeme udělat mnohem lepší obrázek. Zároveň díky tragicky laděné poslední povídce máme možnost nahlédnout pod pokličku jinak stoickému a brilantnímu Kiritovi, což z něj dělá mnohem lidštější postavu.

Co se týče výstavby příběhu, můžeme sice pozorovat jistý pokrok, pořád to má však k vyloženě dobrému dílu daleko. Příběhy jsou i nadále očividně prvoplánové, postavy se místy chovají hloupě a svět má stále před sebou ještě dlouhou cestu k uvěřitelnosti. Naopak kvůli absenci sladké atmosféry prvního dílo chybělo knize takové to kouzlo, díky kterému by se naprosto jednoduše četla.

Vydání od Crwe je ovšem stále špičkové. Skvělý překlad, kvalitní vazba a dobře zpracované ilustrace. Pořád se jedná o zbytečnou cihličku, kdy je srovnatelně tlustá jako první díl, ale to už se hádám nezmění.

Ve výsledku se jedná o vcelku srovnatelné dílo s první knihou. Pokud vás bavila ta, určitě vás bude bavit i tato. Pokud ne, druhý díl vás rozhodně nepřesvědčí o opaku. Návrat zpátky do kulis prvního dílu je lehce neuspokojivý, avšak lépe pomáhá rozvést svět a postavy. Teď už jenom aby se hlavní příběh reálně posunul dál…

Nakladatelství: Crew

Překlad: Petr Kabelka, Matěj Vozábal

Rok vydání: 2022

Vydání: 1. vydání

Jazyk: český

Počet stran: 332

Vazba: brožovaná

Obálka/ilustrace: abec

ISBN: 978-80-7679-220-3

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkujeme českému nakladatelství Crew.