Prodíral se křovím jak rychle jen mohl. Byl unavený. Musel utéci z toho prokletého lesa co nejdříve. Proklínal se, že se nechal přemluvit k tomu šílenému úkolu. Jeden z nejlepších bojovníků své rasy a nyní se snažil utéci, jako spráskaný pes. V lese bylo víc nebezpečí, než mu tvrdili.

Pět set zlatých. To byla odměna, která ho nalákala. Tři bohatí obchodníci z rasy žlutých goblinů mu nabídli tuto ohromnou částku za jednoduchou věc. Najít použitelnou obchodní cestu přes Sarýnský les. Nevěděl proč. Skrz les by si obchodníci zkrátili cestu jen asi o dva dny, ale ty peníze byly dostatečně velké, aby se neptal.

„Dagene. Byl jsi idiot. Hlupák a nenažranec,“ říkal si šeptem sám pro sebe, když se snažil prosekávat si cestu přes husté křoví zrezivělým mečem, který před hodinou náhodou našel na malém palouku. Odměna byla až příliš lákavá. Zároveň však měla být pro něj i varováním, že to nebude zas tak jednoduché, jak mu obchodníci tvrdili. A nejen jemu.

Do lesa se vydalo pět dobrodruhů. On byl jediný člověk. Další byli dva ještěří muži. Rarita u své rasy. Byli to dvojčata a u ještěřích ras se dvojčata téměř nerodila. Byli ukecaní, namyšlení a nezkušení, jak za krátko poznal. Oba ještěří muži byli střelci. Zach byl lukostřelec a Sach se zaměřil na kuši.

Krollí bojovník Trek, byl natěšený na boj. Jeho nízká inteligence ani nic jiného, než boj nevyhledávala. Neustále se předváděl se svou svalnatou postavou a nedělal si nic z toho, že měl v obličeji ohavné skřetí rysy. Dagen ho musel obdivovat. Trek neustále nosil svůj obrovský těžký kyj na rameni a naprosto ignoroval zranění, které si sám sobě dělal díky ocelovým bodcům, které kyj měl.

Posledním členem zoufalé skupinky, byl Jalak. Zlodějský gnoll, který vypadal, že se přihlásil jen proto, aby utekl před zákonem. Jeho rychlé reflexy byly sice úžasné, ale každou chvíli přemýšlel, jak se ze smlouvy vyvázat. Jen hrůza z Treka ho nutila dodržet slovo, které obchodníkům dal.

Zoufalec, dva nezkušení nadšenci a nemyslící hora svalů. To byli společníci Dagena. Vyjímečného bojovníka z lidské rasy, kterou každý podceňoval. Nyní, jako jediný přeživší, se snažil utéci z místa, kde měla být údajně jen divoká zvěř. Velmi rychle zjistili, že pravda byla na kilometry vzdálená.

Po první noci nedokázali pochopit, co se dělo. Probudili se na jiném místě, než kde se utábořili. Tehdy také Dagen zjistil, jak nezkušená byla ještěří dvojčata, protože oba zaspali hlídku. Jalak začal šílet a vykřikovat cosi o legendách, která se k lesu vázala. Dagen neznal žádnou. Stejně jako většina světa, si myslel, že les byl prostě jen příliš hustý, než aby skrz něj vedla nějaká cesta. Udržovat cestu okolo něj bylo prostě jednodušší a levnější.

Lidského bojovníka více zneklidnilo, když se k legendám přidal i Trek. Od mohutného krolla nečekal, že by si nějakou legendu pamatoval. Na druhou stranu jeho jednoduchá mysl mohla být pověrčivější, než u lidí. Dvojčata se legendám jen vysmívala, což je brzy zamrzelo.

Oba ještěří muži zemřeli jako první. Zacha zabila past. Zakrytá jáma plná ostrých bodců. Jalak hádal, že past byla několik desetiletí stará. Možná z dob, kdy tu před sto lety královští naháněli loupeživou bandu Mlada Rudého. Hrozivého a krutého dračího muže, který se svou bandou terorizoval okolí lesa.

Sacha zabil jen několik minut po bratrovi ohromný had o kterém si Dagen myslel, že žije pouze v tropických džunglích. Obrovského škrtiče sice zabili, ale ještěřímu muži již pomoci nemohli. Těžký kyj krolla se na hadovi vyřádil až s neuvěřitelnou krutostí, což mělo lidského bojovníka varovat.

Dagen přestal myslet na minulost, zastavil se uprostřed pohybu a mlčky naslouchal. Les okolo něj ztichl a on si toho všiml. Naštěstí pro něj. Tři dlouhé rychlé skoky a po listí sklouzl do výmolu po vyvráceném stromě, aby se ukryl. Dvě minuty ležel bez hnutí a doufal, že se cestou dostatečně obalil listím a špínou z lesa, aby byl nenápadný. Plácání mohutných křídel se ozvalo chvíli po té. Nyní bylo pozdě se starat.

Ohromná kožnatá křídla vydávala nezaměnitelný zvuk. Dagen věděl moc dobře, že mu bude trvat dlouho než ho ten zvuk nebude děsit ze sna. Velikost nestvůry bojovníkovi připomenul i obrovský stín, který se náhle objevil přímo nad ním. Dagenův nervozní pohled sledoval ohromný obrys létavého tvora a modlil se ke všem bohům, které znal, aby byly koruny stromů nad ním dostatečně husté. To byla jediná naděje, aby ho netvor nenašel.

Štěstí stálo při něm. Ohromný stín několikrát zakroužil nad místem, kde se Dagen skrýval a pak odletěl pryč. Unavený bojovník si dovolil se na chvíli uvolnit a odpočinout si. Věděl, že nesmí zůstat na jednom místě příliš dlouho.

Létající nebezpečí neustále kroužilo nad hlavou. Trek, díky své krvežíznivosti, popudil proti sobě i proti Dagenovi lesní kmen zvláštních krysích lidí. Lidský bojovník sám nevěřil, že obří had, který zabil Sacha, byl jediný a neustále očekával, kdy se objeví další. A do toho ještě ta prapodivná stěna modrého světla, která občas lesem prolétla. Ta způsobila, že se každý tvor objeví na úplně jiném místě, než kde byl.

Sarýnský les byl nebezpečnější, než jakékoliv místo, kde byl. Ani pořádně netušil, jaké křoví ho pořezalo na pažích a nohách, ale nepřekvapilo by ho, kdyby bylo jedovaté. Až se vrátí zpět do města, najde ty tři žluté skrčky a dá jim co proto. Pokud ovšem přežije a vymotá se z téhle smrtelné pasti. Světelná stěna jej zasáhla již dvakrát. Alespoň pokud věděl. Naprosto netušil kde je a jakým směrem by měl jít.

Po deseti minutých odpočinku se odhodlal postavit se na nohy. Měl zlost, protože létající netvor letěl přesně tím směrem, kterým do té doby spěchal. Nyní se musel rozhodnout, kam dál. Zpět nemohl, protože by se přiblížil k teritoriu krysích lidí. Nebo spíš trpaslíků, protože bojovníkovi žádný svou výškou nedosahoval ani po pás. Svou početností však tento nedostatek zdaleka předčili.

Trek. Hloupý kroll s ohromnou silou a ještě větší krvežíznivostí. Nebýt jeho, mohl by mít Dagen nějakou šanci. Jenže když narazili na početnou skupinku krysích lidí, Treka nenapadlo nic lepšího, než na ně zaútočit. A to i přes protesty bojovníka i zloděje. Během minuty nezbylo z patnácti krysáků nic, než krvavé cáry masa.

A náhle se ozval ten příšerný zvuk. Zřejmě to měl být lesní roh, ale zněl jako umírající skřet. Chvíli na to začalo peklo. Všude okolo létaly primitivní šípy a kroll začal bojovat s nekonečným zástupem krysích hlav. Bylo neuvěřitelné vidět, jak dva a půl metru vysoký poloobr pomalu mizel v nekonečné chlupaté záplavě metr vysokých tvorů.

To byl přesně ten okamžik, kdy Dagen ztratil Jalaka. Chvilka nepozornosti, kdy obdivoval a zároveň nenáviděl krollovu urputnost, krysí lidé využili a unesli vystrašeného gnolla. Než stačil bojovník jakkoliv zareagovat, zmizel zloděj v hustém křoví a Dagen sám musel náhle odrážet útoky tuctu chlupatých stvůr. Unikl pouze za cenu ztráty zbraní a zničení zbroje.

O to větší překvapení bylo pro Dagena, když se večer po útěku odvážil rozdělat oheň na malém palouku, aby se alespoň trochu zahřál a přišel za ním Trek. Nadšení, že krollí bojovník přežil nápor krysích lidí, pominulo prakticky okamžitě. Kroll měl v očích pouze touhu po krvi. Tak ohromnou že se bojovník řídil doslova pouze pudy a Dagen měl co dělat, aby uhýbal jeho zuřivým útokům. Když se mu povedlo na palouku najít starý rezavý meč, aby měl alespoň nějakou obranu, přišlo něco mnohem horšího, než rozzuřený kroll.

Jako blesk z čistého nebe se náhle na palouk snesla nestvůra, kterou Dagen v životě neviděl. Obrovská kožnatá křídla, tělo mírně podsadité a neuvěřitelně dlouhé krky tří hlav. Bojovníkovi připomínal netvor draka, ale hlavy připomínali spíše tukana. Obrovské zobáky však byly plné zubů. Trek nevnímal nové nebezpečí. Viděl pouze Dagena, což se mu stalo osudným. Jedna ze tří hlav se bleskově snesla k zemi a ukousla krollovi celou horní polovinu těla.

Od té doby se Dagen snažil utéci z lesa. V oblasti plné starých pastí obřích hadů, naštvaných krysích domorodců a trojhlavé dračí nestvůry nebylo možné vytvořit bezpečnou cestu pro obchodníky. Mohli mu zaplatit třeba milion zlatých, ale Dagen byl rozhodnut, že se do tohoto lesa nevrátí. Pokud se z něj ovšem dostane.

Minuta nerozhodnosti, jakým směrem se vydat, se stala chybou. Než se bojovník odhodlal vykročit, prolétla skrz něj další světelná stěna. Nadávky a kletby skončily ve chvíli, kdy ho opustilo krátkodobé oslepení světlem a Dagen si uvědomil, kam ho stěna přenesla.

Stál uprostřed prastaré pevnosti. Rozpadlé stěny zarůstající křovím si však příliš nevšímal. Všude okolo něj se válely kosti. Kosti, lebky, staré rezavé zbraně i zbroje. Kosti patřily snad všem žijícím tvorům, na které si bojovník dokázal vzpomenout. Některé dokonce ani neznal. Ostatků bylo takové množství, že se Dagen skrz ně propadal až ke kotníkům.

„Vítej, bojovníku,“ ozval se temný chraplavý hlas. Bojovník se prudce otočil a uviděl odporný trůn z kostí a lebek a na něm seděl dračí muž. Dva a půl metru vysoký tvor s protáhlou hlavou. Rudé dračí šupiny byly na levé straně zčernalé a nepřirozeně pokroucené. Za dračím tvorem stála rozpadající se věž pevnosti na jejíž vrchol zrovna přistávala trojhlavá dračí stvůra.

„Mlad Rudý ti nabízí svou pohostinnost,“ řekl dračí muž a Dagen věděl, že z lesa se již nevrátí. Alespoň ne živý. Když viděl, jak se kosti okolo něj začaly hýbat a spojovat se, vzdal se unavený bojovník jakékoliv naděje. Odhodil rezavý meč a se zavřenýma očima vyčkával na svůj osud.