Jít za štěstím
Děkuji moc za komentáře! Všechny moje příběhy se zatím odehrávají ve společném fantasy světě ("Eliho svět"). Ten je naštěstí dost rozsáhlý a vyvíjí se, takže v důsledku toho můžu experimentovat se styly a žánry. V "Jít za štěstím" jsem si chtěl zkusit zlatokopeckou povídku v duchu Jacka Londona, takže Yerryho charakteristika docela sedí. Příběh je pro mě trochu atypický kvůli explicitnímu násilí, kterému se většinou vyhýbám. Tady se mi ale zdálo funkční. Mamuti v mém univerzu jsou sice na první pohled poklidní filozofové, ale ve své podstatě zůstávají smrtelně nebezpečnými lovci lidí, kteří před staletími obývali severní ledové kraje (složitý vztah mamutů k lidem popisuji v příběhu "Dva princové", který vyšel ve "Dvě Uši hledá Ucha"). Atypický je na mě i konec - zpravidla mám rád, když příběh končí aspoň trochu dobře (v tomto kontextu tedy alespoň doplním, že Soky a Xanta se spolu skutečně usadili a měli spolu holčičku Hipaty, která se později v Eliho světě dost proslavila). Ale ať už ve mně převážila melancholická nálada, westernová poetika nebo logika příběhu, Vank nakonec dopadl tak, jak dopadl.
11.07.2026 21:11:44
Jan Činčera
Jsem učitel, vědec, táta a od svých padesáti let taky autor fantasy příběhů, které jsem začal psát pro svoji dceru - snad se budou líbit i vám. Více o mých příbězích najdete na mém autorském webu: https://www.jancincera.cz/