Austrum
Pozoruhodná povídka. Jedná z těch, kde nezáleží tolik na obsahu a dějí, jako na formě. Temná poezie plná fantastických obrazů.
01.11.2026 13:12:26

Fantastická poviedka – 4. kolo 2026 – Vyhodnotenie
Děkuji všem za hodnocení! V čísle vyšla řada moc hezkých povídek, o to víc si ho vážím. Blahopřeji také Lence a Filipovi. A velké díky redakci za organizaci a podrobný rozbor. Letos jsem poprvé začal posílat povídky do soutěží, díky proto i takto souhrnně za všechnu zpětnou vazbu, bylo to hodně přínosné.
11.08.2026 21:57:52

Jít za štěstím
Děkuji za další užitečné postřehy! Amarilla: ano, příběh o malé holčičce, starém námořníkovi a hvězdné lodi hraje v mytologii Eliho světa důležitou roli. Vyprávím ho v jiném příběhu, který, doufám, vyjde v listopadu ve svazku "Pád černých fénixů" (nakladatelství E-knihy jedou).
25.07.2026 18:59:54

Jít za štěstím
Děkuji moc za komentáře! Všechny moje příběhy se zatím odehrávají ve společném fantasy světě ("Eliho svět"). Ten je naštěstí dost rozsáhlý a vyvíjí se, takže v důsledku toho můžu experimentovat se styly a žánry. V "Jít za štěstím" jsem si chtěl zkusit zlatokopeckou povídku v duchu Jacka Londona, takže Yerryho charakteristika docela sedí. Příběh je pro mě trochu atypický kvůli explicitnímu násilí, kterému se většinou vyhýbám. Tady se mi ale zdálo funkční. Mamuti v mém univerzu jsou sice na první pohled poklidní filozofové, ale ve své podstatě zůstávají smrtelně nebezpečnými lovci lidí, kteří před staletími obývali severní ledové kraje (složitý vztah mamutů k lidem popisuji v příběhu "Dva princové", který vyšel ve "Dvě Uši hledá Ucha"). Atypický je na mě i konec - zpravidla mám rád, když příběh končí aspoň trochu dobře (v tomto kontextu tedy alespoň doplním, že Soky a Xanta se spolu skutečně usadili a měli spolu holčičku Hipaty, která se později v Eliho světě dost proslavila). Ale ať už ve mně převážila melancholická nálada, westernová poetika nebo logika příběhu, Vank nakonec dopadl tak, jak dopadl.
11.07.2026 21:11:44

V zajetí lesa
Příběh má velmi hezkou, tajemnou atmosféru, která mě zejména v první části vtáhla. Oceňuji také, že příběh jde vlastní cestou a neobsahuje žánrová klišé. Druhá část by možná mohla být trochu svižnější. Přemýšlel jsem, jestli depresivní nálada, která hrdinku na konci přepadla, byla způsobena některým z lesních démonů a zda tedy konec znamená, že jim po cestě podlehla. Pokud ano, mohlo by to být trochu víc naznačeno... I když sám mám rád, když čtenáři musí významy odhalovat. Držím palce do dalšího psaní!
01.07.2026 19:52:52