{"time":1755976838317,"blocks":[{"id":"EEB0U5b24l","type":"paragraph","data":{"text":"Auto jsem nechal stát v parkovacím domu, který se nachází jenom kousek od autobusového nádraží. Čekaly mě asi dva kilometry chůze do krajské nemocnice a já se na ně těšil, jako malý kluk. Předpověď počasí se protentokrát shodovala se skutečností. Slunce lidem hladilo svými paprsky obličeje a podtrhovalo nádherné babí léto. Na cestu jsem vyrazil v modrých riflích a s bavlněným trikem pod zelenou košilí, u které jsem si vyhrnul rukávy. Teplý vzduch v podzimním čase překonával všechna moje očekávání.                                 "}},{"id":"LcVufXqfPq","type":"paragraph","data":{"text":"Před lety mě postihla srdeční příhoda a pravidelná roční kontrola u specialisty se stala nutností. Před každou cestou na ní jsem si vytvořil rituál, který se řídil několika jednoduchými pravidly. Za dobrého počasí nechat auťák v centru města. Celou trasu tam i zpátky absolvovat pěšky. Do nemocnice vyrazit po cyklostezce kolem řeky. Dýchat čerstvý vzduch. Těšit se zelenajícími stromy a listy padajícími ve větru. Naslouchat zvuku tekoucí vody."}},{"id":"xJ4dCLmOW1","type":"paragraph","data":{"text":"Kráčel jsem pomalu, dýchal zhluboka a radoval se ze všeho krásného okolo. Od rána všechno probíhalo, přesně jak mělo. Přání, užít si jednou za čas hezký den, se splnilo. Moje tělo vyplavovalo endorfiny a dobrá nálada vítězila na celé čáře."}},{"id":"gooJTb64gr","type":"paragraph","data":{"text":"Po chvíli mi zazvonil mobil v ledvince u pasu a kousek obyčejného lidského štěstí uletěl stejně rychle, jako list z nejbližšího stromu."}},{"id":"1saK_Fhbrk","type":"paragraph","data":{"text":"Otráveně jsem vytáhl vibrující přístroj. Volal zákazník."}},{"id":"mWslIFSS8p","type":"paragraph","data":{"text":""Dobrý den," pozdravil jsem."}},{"id":"hsOsoDttG2","type":"paragraph","data":{"text":""Dobrý den. Nemáte náhodou volno, že ne?" ozval se hlas na druhé straně. Věděl jsem, že i když řeknu, že volno mám, stejně dotyčný nedá pokoj, dokud nedosáhne svého."}},{"id":"jJw4lV1SuC","type":"paragraph","data":{"text":"Přesto jsem odpověděl: "Mám.""}},{"id":"cUVhauJM9e","type":"paragraph","data":{"text":"Zákazník s hranou omluvou v hlase řekl: "Promiňte, že ruším." A hned přešel nemilosrdně do útoku: "Potřeboval bych....""}},{"id":"kSLLG1m6vN","type":"paragraph","data":{"text":"Potřeboval bych."}},{"id":"UqCtS7JQGj","type":"paragraph","data":{"text":"Dvě slova, která jsem z duše nenáviděl a kvůli kterým bych, v těch vzácných chvílích volna, nejraději telefony vypínal. Jenže pokud máte služební mobil, ve smlouvě o jeho používání stojí, že ho fakticky umlčet nemůžete. V té mojí dokonce přesně stálo, že musím přijímat hovory i po pracovní době. Na papíře jde jenom o slova, avšak prakticky si žádný zaměstnanec naší firmy s přiděleným mobilem ani chvíli neoddechl. Neustále ve stresu, že někdo zavolá, když si bude objednávat kávu v kavárně, číst doma v křesle nebo cvičit ve fitness centru. Otroci opakující se dřiny s řetězy uzamčenými papírovými smlouvami s pár písmeny."}},{"id":"XuiF29PVMY","type":"paragraph","data":{"text":"Hovor za hovorem obyčejného člověka postupně psychicky deptá. Ztlumí si zvonění, ale protože umrtvit onu malou hnusnou krabičku nesmí, ponechá zapnuté alespoň vibrace. Potom u večeře sleduje mobil poskakující po stole jako potrefená myš, snažící se mu skočit do talíře. Člověku se sevře žaludek, na čele vyrazí pot a dostane chuť někomu ublížit. Hrozně ublížit, protože si připadá jako křeček běhající v kolečku. Běhá, a přitom tajně doufá, že jednou se kolečko zadře. Jenomže ono se nezadře. Nevydrží člověk, stejně jako nevydrželo moje srdce."}},{"id":"nxcb-eVwL2","type":"paragraph","data":{"text":"Zákazníkovi jsem poskytl konzultaci, zrušil zvonění a mobil uložil do ledvinky s přáním, ať si příště nevšímám vibrací. Pěkný pokus a zároveň nesmysl, protože zda telefon zvednu nebo ne, byla jenom moje volba."}},{"id":"3R3QRc9YCG","type":"paragraph","data":{"text":"Šlapat pěšky jsem začal při rozednění, když slunce zrovna vyšlo. Psychicky devastující je totiž ještě jedna věc. Životní rytmus."}},{"id":"XFfiRW3Cze","type":"paragraph","data":{"text":"Každý ho máme nějak nastavený. Prý existují skřivani a sovy. Jeden člověk začne pracovat v pět ráno, druhý si vyhrne rukávy až v deset. Další končí taky v deset, ale večer a jiný nepřestane dřít vůbec. Před spaním si v hlavě stále zpětně přehrává splněné či nesplněné úkoly ve svém diáři, a ještě si proletí plán na další den. Usíná s notebookem nebo mobilem na nočním stolku. Ve snech uzavírá nejlepší obchody nebo zpracovává nejkreativnější marketingové kampaně. Všichni tihle workoholičtí blázni patřili mezi mé zákazníky a volali třeba ve čtyři ráno nebo taky ve dvě v noci. Pečoval jsem o ně a plnil si svoje povinnosti stanovené smlouvou."}},{"id":"MbcIcYCxxq","type":"paragraph","data":{"text":"Nenáviděl jsem mobilní telefon, ale peníze, které vydělával, jsem miloval. Co na tom, že to znamenalo běhat jako křeček v kole, tlak na hrudi a hukot v uších."}},{"id":"dW6RAp5V5W","type":"paragraph","data":{"text":""Pozor! Pitomče!" zařval hlas za mými zády. Kolem projel biker na kole. Vynořil se odnikud a já sotva stačil uskočit na poslední chvíli. Nedošlo mi, že na cyklostezce nejsem sám. Krásné počasí vylákalo z rána ven všechny skřivany, kteří vylétli ze svých domovů na kolech nebo v běžeckých botách a mazali do svých zaměstnání se zapojením fyzické aktivity svých těl. Sovy se ploužily po silnici a pospávaly za volanty svých kočárů s výfukem, při každém zastavení v automobilových kolonách. Město trpělo motorovou zácpou úplně stejně, jako ostatní krajské metropole v zemi."}},{"id":"WzbsPSAywa","type":"paragraph","data":{"text":"Zhluboka jsem se nadechl a do plic dostal spoustu čerstvého vzduchu. Všude voněla čerstvá zemina, předešlého večera totiž hustě pršelo. Zakalená řeka Dřevnice, kolem které cyklostezka vedla, se líně ploužila ve svém korytě. Listí na stromech se zabarvovalo. Nádhera. Nejlepší ovšem bylo, že ze silnice, vinoucí se kolem řeky na protějším břehu, nedoléhal na druhou stranu žádný zvuk."}},{"id":"RrUgqq9Bpl","type":"paragraph","data":{"text":"Mobil znova zavibroval."}},{"id":"IcdUe9E5yu","type":"paragraph","data":{"text":"Při hovoru jsem si sedl na dřevěnou lavičku u cyklostezky a díval se do země. Další konzultace s blbcem, který vstává brzy ráno a nedochází mu, že živá bytost na opačné straně malé zakleté skříňky možná ještě spí."}},{"id":"sPK12IzFdn","type":"paragraph","data":{"text":"Ťukl jsem ukazováčkem na červenou ikonu na displeji, zastrčil telefon znova do ledvinky a postavil se. Lavička chladila a ze zadku mi udělala kus ledu. Aby roztál, přejížděl jsem po něm dlaněmi a zapomněl se dívat na zem."}},{"id":"0tC-WioAQq","type":"paragraph","data":{"text":"Zakopl jsem a spadl na všechny čtyři. Při vstávání jsem se otočil, abych se podíval o co."}},{"id":"RUAnh3p_1r","type":"paragraph","data":{"text":"Přes cyklostezku vedl napříč dřevěný kořen bůh ví jakého stromu. Měl hnědou barvu, ale částečně ho pokrýval zelený lišejník. Táhl se od řeky a jakmile překročil cestu, ztrácel se kdesi v dálce. Otáčel jsem hlavou a stoupal si na špičky, ale ani na jedné straně jsem nespatřil žádný strom nebo keř, z kterého by mohl vést. Přece tak dlouhý kořen nemohl vyrůst jen tak z matičky země odnikud?"}},{"id":"vsHupvkDje","type":"paragraph","data":{"text":"Chytil jsem kořen do ruky a zacloumal s ním. Tloušťku měl jako trochu silnější větev, ale nezdálo se, že by se ho podařilo snadno zlomit."}},{"id":"Sk2j1mmCfv","type":"paragraph","data":{"text":"Napadlo mě, že někdo jiný by tady taky mohl spadnout a dopadnout daleko hůře. Říkal jsem si, co asi dělají technické služby města, když nechají takový kus dřeva ležet v místě, kudy jezdí cyklisté, pohybují se bruslaři na kolečkových bruslích, běhají běžci nebo se procházejí matky s kočárky či senioři s hůlkami."}},{"id":"VcMBUiyHox","type":"paragraph","data":{"text":"Na modře vymetené obloze se objevil cár něčeho, co vypadalo jako špinavá záclona. Snášela se dolů z nebeské hůry, jako kdyby ji shora někdo schválně shodil dolů."}},{"id":"YMdo1KNRH0","type":"paragraph","data":{"text":"Ten někdo se patrně zbláznil, protože za chvíli začal záclony rozhazovat po celé obloze. Padaly dolů, těsně nad zemí se spojovaly a vytvářely mlhu. Během pár minut šlo vidět sotva na pět metrů."}},{"id":"A0-jO1bqS5","type":"paragraph","data":{"text":"Zanadával jsem, odplivl si a vyrazil dál. Most přes řeku, který zůstal po mé pravé ruce, zmizel v bílé stěně."}},{"id":"8fY_wMU2G0","type":"paragraph","data":{"text":"Šlapal jsem krok za krokem, a i když se prudce ochladilo, stékal mi pot po zádech a vpíjel se do bavlněného trička. Stáhl jsem si rukávy košile a při chůzi dýchal do dlaní. Byla sice zima, ale přesto jsem měl dobrou náladu. Za hodinu jí vystřídal divný pocit. Takový, který dostanete, když jednoho dne jdete kolem sousedova domu a v jeho okně nikdo není, přestože jindy z něj na vás pokaždé zamává sousedka."}},{"id":"Tx3M4pA04z","type":"paragraph","data":{"text":"Jediná věc, která se nezměnila, bylo další zavibrování mobilu. Vztekle jsem ho vytáhl z ledvinky a se zděšením se podíval na výpis volání. Spočítal jsem je a zjistil, že mám nový dopolední osobní rekord."}},{"id":"E033nJoHGI","type":"paragraph","data":{"text":"Třicet nepřijatých hovorů."}},{"id":"racigiuHa0","type":"paragraph","data":{"text":"Třicet havranů čekajících, až si do mě klovnou."}},{"id":"glax7C3ita","type":"paragraph","data":{"text":"Třicet šípů, které mi mohly proklát a rozervat srdce."}},{"id":"L6hPPl4QDq","type":"paragraph","data":{"text":"Z toho některé třikrát nebo čtyřikrát od stejného muže nebo stejné ženy. Co to musí být za magora, který vám zavolá a když hovor nepřijmete, nečeká, až se mu ozvete zpátky? Volá znova a zase a zase, dokud to nevzdá. Jde o vytrvalost, neodbytnost nebo agresivitu? Nebo jenom o obyčejnou lidskou hloupost?"}},{"id":"8-LKQqa47O","type":"paragraph","data":{"text":"To nebylo všechno. Do nemocnice jsem měl dorazit minimálně před dvaceti minutami. Z mlhy se však vynořovala jen cyklostezka a další stromy kolem ní. Běžci a cyklisti zmizeli, buď se vraceli domů pro auta anebo už dorazili do svého cíle. Připadal jsem si jako osamělý a ztracený turista někde v horách."}},{"id":"p023u01MaQ","type":"paragraph","data":{"text":"Přes chlad jsem měl triko i košili propocené a v krku sucho. Nejraději bych se vykašlal na nemocnici a vrátil se zpátky. Z mlhy se vynořovala budova. Konečně, řekl jsem si a těšil se do tepla čekárny nemocniční ambulance. Bílá záclona se na kousek otevřela."}},{"id":"cW_sFbEwe3","type":"paragraph","data":{"text":"Několik desítek metrů za cyklostezkou stála šedivá budova autobusového nádraží a nedaleko od ní parkovací dům s mým zaparkovaným automobilem."}},{"id":"kpD-0kNPSX","type":"paragraph","data":{"text":"Ocitl jsem se na tom samém místě, z kterého jsem ráno vyrazil."}},{"id":"UuTHeN2RSe","type":"paragraph","data":{"text":"Jak se to mohlo proboha stát? Vůbec mi nedocházelo, že bych se někde otočil a vracel zpátky. Existovala jenom jedna možnost. Při zakopnutí o ten pitomý kořen jsem ztratil orientaci a změnil směr."}},{"id":"NjHIek6KBA","type":"paragraph","data":{"text":"Stál jsem opět na začátku cesty a přemýšlel, zda zvolit cestu autem nebo trolejbusem či se otočit a jít zpátky. Jenže zastávka byla kus cesty daleko, navíc do kopce a vozem se u nemocnice nedalo v pracovní den skoro zaparkovat. Takže vyhrála opět cyklostezka a pěškobus."}},{"id":"X88Ec9E6B8","type":"paragraph","data":{"text":"Za další hodinu jsem se zastavil, předklonil, abych zmírnil bolest z píchání v břiše a zhluboka vydechoval. Pořád jsem nedorazil do cíle. Nikdo kolem už nějakou dobu neprojel na kole. Nepotkal jsem vlastně vůbec nikoho. Všude úplné ticho, jako kdyby zmlklo celé město. Dokonce i mobil přestal vibrovat."}},{"id":"4RhgSsQNrI","type":"paragraph","data":{"text":"Po dalších šedesáti minutách jsem stál znova před nádražní budovou, která dominovala autobusovému nádraží."}},{"id":"EMJV86DAhx","type":"paragraph","data":{"text":"Žaludek se mi sevřel strachem. U mého otce začal kdysi nenápadně Alzheimer a končil úplnou demencí. Jedna moje známá lékařka podotkla, že není úplně vyloučeno, že mám k tomuto onemocnění dispozice. Co když už propuklo a já teď bloudím sem a tam a nemohu si vzpomenout, kterým směrem jít?"}},{"id":"BtSeRifso-","type":"paragraph","data":{"text":"Cestu k trolejbusu zakrývala hustá mlha, připomínající pevnou zeď. Z obavy, že zabloudím i tam, jsem se rozhodl, že si někde odpočinu."}},{"id":"aFcdaJ0VEX","type":"paragraph","data":{"text":"Před nádražím stála bílá stavební buňka. V ní se nacházel pajzl, v kterém se potkávali bezdomovci a feťáci. Kupovali si v ní levný chlast a řešili problémy se svými parťáky. Občas došlo před buňkou ke rvačce nebo se před ní na zemi válel opilec. Někdy tady docházelo k drsným scénám, které ukončoval až zásah městské policie doprovázené záchranáři se sanitkou."}},{"id":"0AudLhwXtg","type":"paragraph","data":{"text":"To teď bylo jedno. Celý promrzlý a mokrý jsem chytil za kliku dveří toho smutně proslulého zařízení a vstoupil dovnitř."}},{"id":"fT5LTg8TES","type":"paragraph","data":{"text":"Hned u dveří jsem otevřel překvapením do široka ústa. Nenacházel jsem se  v žádném pajzlu, ale ve slušně vypadajícím baru."}},{"id":"ZokG-xfYqK","type":"paragraph","data":{"text":"V každém rohu místnosti visel reproduktor. Ze všech se ozýval zpěv Franka Sinatry. Píseň New York, New York patřila k mým oblíbeným, pouštěl jsem si ji někdy k odpolední kávě."}},{"id":"h9RhAMLLs-","type":"paragraph","data":{"text":"Prostor ladil do modra. Příjemnou atmosféru podtrhovaly i stolky a židle stejné barvy v různých odstínech. Za barem se nacházel obrovský kávovar. Obsluhovala ho zrzavá servírka ve středních letech. Měla vyzáblou postavu, kterou zakrýval zašlý černý kostýmek s cedulkou se jménem na hrudi, na které chyběla ňadra."}},{"id":"d_Utqe5WY4","type":"paragraph","data":{"text":"Všimla si mě, zvedla ruku a zamávala: "Já vím, já vím. Zázvorový čaj a panáka rumu na zahřátí!""}},{"id":"hyuPkFCAIl","type":"paragraph","data":{"text":"Kývl jsem a dodal: "Ještě citron a hodně cukru, prosím.""}},{"id":"8xC7_bzTyb","type":"paragraph","data":{"text":"Sedl jsem si k nejbližšímu stolku a pozorně si prohlížel osazenstvo. Nacházelo se v ní jenom pár lidí. Na baru seděl starší muž v dokonale padnoucím obleku. Zvedal hrnek, z kterého se kouřilo a opatrně z něj upíjel. V rohu postávala hubená pubertální holka v bílém tričku a tetováním na pravé ruce. Také držela hrnek a srkala stejně opatrně, a přitom dychtivě jako starší muž. Usoudil jsem, že oba patrně konzumují stejný zázvorový čaj."}},{"id":"4KRFIuJ0MU","type":"paragraph","data":{"text":"Zajímavější chlápek seděl u vedlejšího stolu. Taky popíjel, ale ne čaj, malé espresso. Z nás všech se neklepal zimou. Mohlo mu být asi padesát a na hlavě neměl žádné vlasy. Oblečen byl ve vojenské bundě s límcem, jakou nosili američtí piloti za druhé světové války, umolousané khaki kalhoty a na nohou zablácené kanady. Jeho pleť vypadala, jako kůže německého vojáka Wehrmachtu u Stalingradu. Opálený obličej s vráskami, do kterých se zažírala špína. Možná bezdomovec."}},{"id":"aO1Y7L9edi","type":"paragraph","data":{"text":""Ahoj," řekl. "Zima, co? Měl ses ráno lépe obléknout, kámo. Jak dlouho bloudíš?""}},{"id":"QrlFz1lbHN","type":"paragraph","data":{"text":""Asi dvě, tři hodiny," odpověděl jsem. "Tolik ztraceného času a nemohu trefit do...," stáhlo se mi hrdlo."}},{"id":"SctaUDj0T5","type":"paragraph","data":{"text":"Muž mávl rukou. "Neboj, kámo. Je to jenom chvilka. Podívej na ty dva. Ten chlapík u baru chodí po městě už tři dny, má totiž problém s chlastem, a to mládě tam v rohu zkoumá místní zajímavosti asi týden, protože šňupe kokain.""}},{"id":"kMfB4L4cIW","type":"paragraph","data":{"text":""Cože?" Polkl jsem. "Co to jako znamená?""}},{"id":"dzlqm9vaf-","type":"paragraph","data":{"text":"Pokrčil rameny. "Kámo, ty máš problém s mobilem a překročil jsi bludný kořen. Teď budeš chodit tam a sem." Odmlčel se."}},{"id":"0Wh9QWWTZg","type":"paragraph","data":{"text":""Jak dlouho budu bloudit?" ptal jsem se zmateně."}},{"id":"4YwlrAILUR","type":"paragraph","data":{"text":"Chlápek zaklonil hlavu a zasmál se. "Pořád, kámo, pořád. Dokud ho nezahodíš.""}},{"id":"VpNimTsd2m","type":"paragraph","data":{"text":""Vůbec nevím, o čem mluvíš. Co tady vlastně děláš ty?""}},{"id":"mrfjd6wCg9","type":"paragraph","data":{"text":"Usmál se. "Mě živí všichni přítomní." Sklopil oči k zemi a jednou kanadou šoupal po slabě namodralé dlažbě."}},{"id":"GnVpb-44zt","type":"paragraph","data":{"text":""Živí? Jako vyděláváš na nich? To ti tady ten bar patří?""}},{"id":"hlut89UntO","type":"paragraph","data":{"text":"Neodpověděl a dál drhnul botou o dlažbu, až na ni dělal černé čáry."}},{"id":"190CnrBgnS","type":"paragraph","data":{"text":"Asi si všiml, jak nešťastně jsem se zatvářil a řekl: "Můžeš něco udělat.""}},{"id":"f49t_ODD55","type":"paragraph","data":{"text":""Co mám udělat? Spěchám. Před hodinou jsem měl být v nemocnici." Najednou jsem si vzpomněl, že mám v ledvince mobil. Vytáhl jsem ho ven."}},{"id":"Xi1U8hthQ6","type":"paragraph","data":{"text":"Rozchechtal se. "Vidím, že bez svého nejlepšího přítele nemůžeš být. S tím počkej, kámo."  Muž pokračoval: "Jestli se chceš vrátit, musíš mě porazit. A hlavně ho zahodit. ""}},{"id":"H8PY3KSELq","type":"paragraph","data":{"text":"Znova se zasmál. Tentokráte se zdálo, že zlomyslně."}},{"id":"QBL1OVfoMr","type":"paragraph","data":{"text":"Přišlo mi, že buď mluvím s opilcem nebo nás točí skrytá kamera."}},{"id":"POPqMZu7xc","type":"paragraph","data":{"text":"Postavil se. "Ty to možná dokážeš, kámo. Tam ti dva ne. Vzdali se. Budou městem courat pořád, protože se nedokáží ze svých sraček vymanit. Nejdřív vypij čaj a lupni panáka, kámo. Potom se do toho pusť.""}},{"id":"OIRkbWv5ja","type":"paragraph","data":{"text":"Servírka mi strčila pod nos zázvorový čaj a postavila přede mně sklenku rumu. Tu jsem do sebe obrátil první a teprve potom následoval horký nápoj. Břicho mi zachvátil oheň a jakmile začal slábnout, vstal jsem."}},{"id":"ibur0xhA4C","type":"paragraph","data":{"text":"Muž řekl: "Máš na to, kámo. Tak dělej!" Provokativně mi ukázal prostředník."}},{"id":"1bidnx-pIR","type":"paragraph","data":{"text":"Zavrtěl jsem hlavou a klidným krokem odcházel. Nechápal jsem, co je to za magora."}},{"id":"twpoF2_twa","type":"paragraph","data":{"text":"Mávl rukou na pozdrav, sklopil oči ke kávě a dál popíjel své expresso."}},{"id":"2O6h30qgCD","type":"paragraph","data":{"text":"Mlha zhoustla ještě víc. Ztratil bych v ní orientaci, naštěstí moje kroky nevedly do lesa, ale na cyklostezku. Pot na těle už uschnul a já odpočatý vyrazil."}},{"id":"RTiyV5YZDe","type":"paragraph","data":{"text":"Netrvalo dlouho a stál jsem zase u kořene. Jeho tloušťka se zvětšila, měla už průměr středně rostlého dubu. Ta věc pořád sílila a chvilkami se zdálo, že se hýbe."}},{"id":"9h8NuppaiS","type":"paragraph","data":{"text":"Rozkročil jsem se a uchopil ho do obou rukou. Kořen sebou začal mrskat ze strany na stranu, ale to mě nedoradilo. Zabral jsem. Od řeky se ozval mužský výkřik. Připomínal baryton z kostelního pěveckého sboru."}},{"id":"Nz_YVvh5Sh","type":"paragraph","data":{"text":"Z hlavního kořene začal neuvěřitelnou rychlostí vyrůstat další menší a potom další a zase další, muselo jich být několik desítek. Omotávaly se mi kolem krku a dusily mě. Lezly mi do nosu, uší, pusy."}},{"id":"O6QqGVSl76","type":"paragraph","data":{"text":"Silně jsem zabral."}},{"id":"DpN5jJGbOG","type":"paragraph","data":{"text":"Hlavní kořen praskl, až z něj třísky lítaly na všechny strany a ty menší odpadly. Znova se ozval dlouhý výkřik, který z barytonu přešel do vysoké fistule. Jakmile se kořen oddělil, jeden konec se stáhl na svoji stranu, jako had. Druhý jsem k sobě přitáhl. Opačný konec svíral v rukou muž."}},{"id":"j7UWPL_xmb","type":"paragraph","data":{"text":"Chlápek z baru."}},{"id":"Qj5sgp2OF4","type":"paragraph","data":{"text":"Zařval a vrhl se na mně. Reflexivně jsem ho udeřil pěstí do obličeje. Zaklonil hlavu a spadl na záda."}},{"id":"fCbTF943CU","type":"paragraph","data":{"text":"Držel jsem muže ležícího na zádech pod krkem a škrtil. Měl pěnu u úst, když najednou mu z očí začaly vylézat zelené stonky. Tlačil jsem je svými palci zpátky dovnitř jeho hlavy. Z očních víček mu vytryskla krev, která stékala po jeho obličeji. Muž řval bolestí a zmítal se celým tělem tak silně, že jsem se bál, že ho neudržím. Netrvalo dlouho a omdlel."}},{"id":"Qi73iskJnE","type":"paragraph","data":{"text":"Během pár minut se probral a zesláblý se doplazil k nejbližší lavičce."}},{"id":"kutVnaTkE2","type":"paragraph","data":{"text":"Slunce svými paprsky prorazilo hustou mlhu, která se zvedla a během pár okamžiků zmizela."}},{"id":"bfW8F3-0Ad","type":"paragraph","data":{"text":""Zase ten pitomec! Uhni!" zařval cyklista. Ten samý, který na mne křičel ráno. Najednou se odněkud znova vynořili lidi, kteří jezdili na kolech nebo koloběžkách či chodili pěšky. Ze silnice nad řekou k cyklostezce opět doléhal jen velmi tichý zvuk automobilového provozu, troubení klaksonů a houkání sanitek."}},{"id":"RArGfTDKpu","type":"paragraph","data":{"text":"Muž vstal z lavičky a natáhl obě ruce. Oči měl podlité krví."}},{"id":"M1gCkITa-O","type":"paragraph","data":{"text":""Mise skoro splněna. Ještě něco musíš udělat. Zahoď ho, kámo, jinak to všechno nemělo smysl.""}},{"id":"GF3RvI0yKt","type":"paragraph","data":{"text":"Potom odešel směrem k mostu, přešel ho a zmizel v davu lidí spěchajících do práce."}},{"id":"6SXyAVsS2y","type":"paragraph","data":{"text":"Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že čas se vrátil do okamžiku začátku mojí cesty do ambulance. Měl jsem dokonce takový náskok, že před kontrolou bych ještě stihnul kávu s koláčem v nemocničním bufetu. Vyhrnul jsem si znova rukávy košile, zhluboka se nadechl a radostně vyrazil vpřed."}},{"id":"vzTyMPIT8y","type":"paragraph","data":{"text":"Chvilka štěstí vydržela zase jenom několik vteřin."}},{"id":"oPKx7ARGc8","type":"paragraph","data":{"text":"V ledvince u pasu zavibroval mobil. Vytáhl jsem ho a podíval se na displej. Volal stejný blbec, který otravoval ráno. Píchlo mi u srdce a na hrudi přistál nějaký těžký balvan."}},{"id":"W564_Q6IE1","type":"paragraph","data":{"text":"Přesto jsem klepl prstem na zelené sluchátko na displeji."}},{"id":"kuKskXzSVc","type":"paragraph","data":{"text":""Haló? Neruším?" ozvalo se,"}},{"id":"AjFqN_Tmxr","type":"paragraph","data":{"text":"Rušíš, debile, zavrčel jsem v duchu."}},{"id":"5xtFU-bx36","type":"paragraph","data":{"text":"Měl jsem chuť mobil hodit do řeky, ale neudělal jsem to. Cestou k nemocnici vibrovala ta odporná věc už nepřetržitě. Pokaždé se mi stáhlo hrdlo, jako kdybych se dusil. Pokaždé blá, blá, blá. Pokaždé ty samé dotazy a ty samé kecy a ty samé fráze."}},{"id":"7qfBEdt1Ks","type":"paragraph","data":{"text":"A pokaždé jsem hovor zvedl."}},{"id":"YOpnhKv0-j","type":"paragraph","data":{"text":"Při posledním volání jsem zase zakopl. Stejně jako posledně, i teď přes cestu ležel divný tlustý kořen. Kroutil se a svíjel, zdálo se, že někdo tahá za druhý konec. Znova jsem špatně dýchal, stejně jako při rvačce s mužem z baru."}},{"id":"DrAcBeh9o1","type":"paragraph","data":{"text":"V tom přímo z mobilu vyrazila řada malých kořenů. Z každého hovoru, přijatého v ten den, lezl jeden. Ovíjely se mi kolem krku a snažily se dostat do všech otvorů mého těla."}},{"id":"57MGWdviYC","type":"paragraph","data":{"text":"Dusil jsem se a křičel, když mi vnikaly do uší, pusy a nosu a přitom rychle rostly a sílily."}},{"id":"AVDP27S0yA","type":"paragraph","data":{"text":"Kořeny prorazily stěnu mého srdce, které vzápětí přestalo bít a já padl s očima vyvrácenýma ke slunečné obloze k zemi. Než jsem zemřel, z dálky ke mně dolétl podivný zvuk."}},{"id":"DWxHxtr9yc","type":"paragraph","data":{"text":"Nesl se z druhého břehu řeky a patřil muži z baru. Z očí mu tekla po obličeji krev, ale to mu nevadilo. V rukou držel kořen stromu a točil s ním podobně, jako když kovboj točí smyčkou lasa, do kterého se snaží chytit koně. Měl zakloněnou hlavu a otevřená ústa. Auta, ptáci, řeka, lidé, město, všechno kolem ztichlo. Najednou bylo zřetelně slyšet, jaký zvuk muž vydává."}},{"id":"WMYehoDl8E","type":"paragraph","data":{"text":"Chechtal se na celé kolo."}},{"id":"URBOloN73h","type":"paragraph","data":{"text":" "}}],"version":"2.31.0-rc.7"}