Pýthie: Chlapská sonda do žánru červené knihovny (recenze)

Aneb jak si jeden chlap myslel, že si kupuje fantasy romanťárnu, ale dostal místo toho nefalšovaný román pro ženy.
Filmová história scifi
Ze všeho nejdříve bychom si měli vyjasnit jedno, ačkoliv pokud jste viděli anotaci této recenze, musí vám to už být naprosto jasné: jedná se o román pro ženy. Přestože kniha bývá všude prezentována jako fantasy příběh s romancí, bylo by trefnější ji spíše označit za romantický příběh s prvky fantasy. Nejspíš si dokážete představit mé překvapení, když jsem to po rozečtení zjistil. Nic jsem však nevzdal, knihu neodložil, naopak se jí rozhodl dát naprosto férovou šanci a rozšířit si obzory. Přeci jen vždy je něco poprvé. Takže prosím, zde je první, a nejspíše také v dohledné době i poslední, mužská recenze na román jménem Pýthie!
Pýthie - Cover Pýthie - cover
Pýthie - Cover Disclaimer
Abych ovšem uvedl recenzi způsobem, jak se u této literatury patří, musíme se před představením příběhu zastavit ještě u jedné věci. Z mého výzkumu červené literatury jsem zjistil, že je ze všeho nejdříve potřeba si dílo zaškatulkovat do předem určených sekcí. Přestože to některým může připadat jako vyzrazování děje, fanynky si v rámci pár hesel rády sdělují, co mohou v díle očekávat a proč si ho koupit. S naprosto jistotou tedy mohu teď říct, že Pýthie je feel good, enemies to lovers romancí s happy endem.
Kdo ví, tak ví, ale pro neznalé si to v rychlosti projedeme. Feel good zde znamená, že přestože může ústřední dvojice v průběhu narazit na nějaké problémy, nikdy to nebude nic drastického a vy se můžete těšit na uvolněnou, roztomilou knihu. Pojmem enemies to lovers se zase myslí, že se náš páreček ze začátku nesnáší, ale postupem času si k sobě najdou cestu. Zároveň to taky dává potenciálním čtenářkám vědět, že se můžou těšit na příběh zaměřený převážně na vytváření vztahu. A happy end si už snad každý odvodí sám. Tak, když tohle už máme vyřešené, můžeme se konečně podívat, o čem že to ta Pýthie vlastně je.
Ve světě výrazně podobném tomu našemu žije spousta nadpřirozených bytostí pospolu v jedné společnosti. V tu samou chvíli spolu tedy můžou v restauraci sedět například upíři, víly, čarodějnice, vlkodlaci, či dryády. Jednou z těch bytostí jsou i pýthie, osobnosti ze starého Řecka, které mají schopnost vidět do budoucnosti. Lis Parnasová jednou z pýthií shodou náhod je, a aby toho nebylo málo, studuje i obor jasnovidectví na vysoké škole. Akorát jí to vždy táhlo spíše do světa lidí. Po úspěšné promoci ji už dělí jenom letní prázdniny od toho, aby si svůj odvěký sen splnila a z říše nadpřirozených bytostí zmizela. Jednoho rána však její sen narazí na velkou překážku, když se jí z nenadání u dveří objeví Romain Kami, velice slibný akademický pracovník v oboru jasnovidectví. Nebylo by to ovšem ono, kdyby Romain zároveň nebyl svalnatý, vysoký chlap s ohonem vlasů jako ten nejlepší hřebec ve stáji. No a také kdyby nebyl jako nadějný doktorand pověřen vlivnými rodiče Lis, aby jí její plány zhatil a udržel ji v nadpřirozeném světě tím, že ji přinutí k nástupu na magisterské studium. Vzniká nám zde konflikt, ve kterém jde oběma o hodně, jí o svůj odvěký sen vypadnout pryč, jemu o post akademického pracovníka, kdyby selhal. Ani jeden z nich se tedy nehodlá vzdát bez boje. Až jednoho dne mezi nimi vznikne jednoduchá sázka, která má jejich spor definitivně rozhodnout…
Pýthie - Kniha
Pýthie - Kniha Disclaimer
Hlavním tahounem jsou bezpochyby postavy Lis a Romaina, které je naprostá radost sledovat. Oba jsou tvrdohlaví jako mezci a jejich osobnosti by se snad nemohly víc lišit. Ona dceruška z vysoko postavené rodiny a od přírody kráska, která ovšem má minimum kamarádů a nemá o sobě zrovna valné mínění, ale v případě provokace se umí do druhého obout. On zase úspěšný akademický pracovník s tajemnou minulostí, který je s oblibou jízlivý a sarkastický a jemuž sebevědomí nechybí. Střet těchto dvou osobností tak dává za vznik mnoha zábavným interakcím a my můžeme s úsměvem na tváři pozorovat, jak se jejich vztah pomalu mění a vyvíjí. Celou věc dělá ještě o to zajímavější fakt, že kniha je psaná na střídačku z pohledů obou postav. Jako čtenáři tak vidíme věci, které ne vždy druhý protagonista musí nutně vidět. Ať už se jedná o úplně odlišné chování, když mluví s někým jiným, nebo vnitřní monology, které pomáhají dokreslovat jejich vlastní osobnosti, vždy máme nějaký ten střípek informace navíc. A tak i když si oba mohou myslet, že se k sobě vůbec nehodí a nemají o sebe zájem, my vidíme přesný opak. Díky tomu se příběh sleduje velice příjemně a vy se tak můžete pouze nadšeně čekat, kdy ty samé věci dojdou i postavám.
Celé je to navíc zatraceně čtivé. Veroničina próza se čte lehce jako vánek, ale zároveň umí ve správné momenty dobře zabrat, aby čtenáře nepustila až dokud se celá situace nevyřeší. Díky tomu je obtížné knihu odložit. Jasně, sem tam zařádil tiskařský šotek, obzvlášť ke konci, ale nikdy to nebylo nic závažného, co by mě u čtení nějak zvlášť rušilo.
Jediné, co příjemné čtení mohlo do určité míry kazit, byla náhlost některých situací. Hádám, že naprostá náhlost vášnivých klišovitých polibků se k této literatuře tak trošku váže, ale to neznamená, že to naprosto nerozbíjelo proud, kterým se vždy v daný moment příběh ubíral. Stejně tak chování postav, i s vnitřním monologem v ich formě, často nedávalo smysl a přímo si protiřečilo s tím, kam celá situace vedla. Tento problém naštěstí v druhé půlce naprosto vymizel. Těžko říct, jestli to byl autorčin záměr jak vyjádřit, že ani jeden z nich neví, co od toho očekávat, nebo si jen nevěděla s těmi dvěma paličáky rady.
Pýthie - Náhled
Pýthie - Náhled Disclaimer
Mimochodem, pamatujete si, jak jsem říkal, že se příběh odehrává ve světě, který by jak z oka vypadl tomu našemu? Bohužel musím konstatovat, že se jedná o jednu z největších slabin knihy. Proč? Protože v drtivé většině případů by se fantasy elementy daly nahradit nějakým jiným, běžným slovem a výsledek by byl stejný. Místo vlkodlaků, kteří jsou výrazní svým velkým tělem a silou, bychom měli kulturisty, namísto různých elixírů lásky a talismanů by postavy užívaly klasická afrodisiaka a šikana mezi dětmi, které v knize probíhá na základě odlišnosti mezi magickými rasami, by probíhala na základě klasické fyzické odlišnosti. K tomu bychom vyškrtli pár vymyšlených názvů, které bychom jedna ku jedné vyměnili za normální pojmenování, a máme naprosto klasický svět 21. století.
Zkrátka řečeno v knize bylo provedeno v podstatě nulové zamyšlení se nad tím, jak by takový svět nadpřirozených humanoidů mohl fungovat. Ve světě sice existuje magie, ale společnost se tomu v podstatě nijak nepřizpůsobuje. Ani jiné rasy v podstatě nepotkáváme, a když ano, tak je to jenom zmíněno mezi řečí a skoro nijak se to neprojevuje na chodu příběhu. Což je podle mě hrozná škoda! Čekal jsem sice svět podobný tomu našemu, ale zároveň jsem očekával spoustu různorodých ras a nápaditého worldbuildingu. Takhle se mi dostalo jenom takové levné napodobeniny fantasy. Něco jako když chcete jít na suprovou halloweenskou party v kostýmu, ale zrovna vám ten měsíc nevychází rozpočet, tak si koupíte takové ty brejličky s falešným nosem a knírem, a řeknete si, že to bohatě stačí. To naprosté minimum to splní, ale nikoho s tím neohromíte. Chápeme se, ne?
Naproti tomu bezesporu zajímavou fantasy stránku tvoří vize, které postavy mají. Jemné odkazování na scény, které se mají v následujících kapitolách stát, nechávají čtenáře v očekávání, jakým způsobem se bude příběh vyvíjet, aby se vize splnily tak, jak mají. Navíc je velice zajímavé sledovat, do jaké míry se vize naplnila, jakmile daná scéna v příběhu konečně přijde na řadu. I minimální rozdíly postav v tom, jak se zachovají, mohou celou její podobu změnit. Díky tomu si člověk nikdy nemůže být jistý, jak to dopadne, přestože to, co se má stát, už vlastě jednou četl. Bezesporu se jedná o silný prvek, který, přestože je spíš takovým lehkým magickým realismem, než čirým fantasy, dodává knize zajímavou výhodu nad ostatními obdobnými příběhy.
Pýthie - Přebal Pýthie přebal
Pýthie - Přebal Disclaimer
Co se týče zpracování, můžete se těšit na již klasicky dobrou kvalitu zpracování přebalu, na kterou jsme od Našeho nakladatelství zvyklí. Pod klasickým voskovaným přebalem s úryvkem a informacemi o autorce se skrývají ve stejném provedení pevné desky, takže pokud neholdujete papírovým přebalům, může vám kniha zdobit poličku i bez něj. Pouze kvalita provedení samotné vazby mi přišla krapet horší, až jsem se místy bál, jestli mi náhodou nezačnou vypadávat stránky. Naštěstí se ukázalo, že se jednalo jenom o moji paniku a k žádným vypadnutým stránkám nedošlo.
Kolem a kolem se jedná o velice povedenou romanťárnu, kterou jsem si náramně užil, ačkoliv to nebylo úplně to, co jsem původně očekával anebo bych obecně v literatuře aktivně vyhledával. Přestože jsem v některých částech brblal o kvalitě fiktivního světa a toku příběhu, nic to nemění na faktu, že obě hlavní postavy jsou naprosto zlaté a pozorovat je na jejich cestě k sobě byla čirá radost. A o to přeci této literatury u jde přeci především, no ne? Knihu tak můžu doporučit všem, kteří mají chuť na kvalitní romantiku, a to i klidně chlapům!
Veronika Černá - Veronika Černá fotka
_
Veronika Černá Když nemůže číst, píše. Když nemůže psát, čte. Tohoto motta se drží celý svůj život už od počátků na základní škole, kdy nevěděla, co je to gramatika, přes romantické období puberty provázené špatnou poezií, až po práci externí redaktorky v regionálním deníku. Kromě redaktorské činnosti je Veronika také autorkou několika povídek, které vyšly samostatně digitální formou, nikdy ovšem v rámci nákladu. Zúčastnila se neúspěšně několika literárních soutěží, až došla k závěru, že je lepší, když bude psát věci, které těší ji samotnou, než doufat v potlesk za to, co ani sama nechtěla napsat. Svoji kariéru zasvětila práci s knihami a svůj soukromý život zase naopak práci s příběhy. (medailonek z knihy, parafrázován)

Hodnocení: 80 %
Nakladatelství: Naše nakladatelství
Značka: Red
Rok vydání: 2022
Vydání: 1. vydání
Jazyk: český
Počet stran: 392
Vazba: pevná s papírovým přebalem
Obálka/ilustrace: Kreativní bojovníci s.r.o.
ISBN: 978-80-277-0233-6

Jakub Jezdinský

Jakub Jezdinský
*Zde si představte nějaký velice moudrý a hluboký citát*

Diskusia

Jan Ťuhýček
Klobouk dolů za odvahu - není mnoho mužů ochotných přiznat se, že čtou romantiku.
05.05.2022

Zostávajúci počet znakov:

(len pre registrovaných).

Registrovaný užívateľ
Login:
Heslo:
Zachovať prihlásenie po vypnutí prehliadača
Zaregistruj sa, a môžeš dostávať komentáre k témam a článkom, ktoré ťa zaujali.
Neregistrovaný užívateľ
Meno:
Email:
(nebude zverejnený)
Podmienky:
čítal som a súhlasím s podmienkami

Súvisiace objekty SFDB

(2022)

Pýthie