Poviedky

24.december 2020 Vianoce. Ako darček pre seba som si naprogramoval v hlavnej chodbe perličkový bazén. Tak sa čvachtám a pijem šampanské. Fuj! Už je mi z toho kaviáru zle. Pripomenulo mi to staré zlaté časy, keď som bol pri peniazoch čo sme si nakradli. Na ostatných ľudí už skoro nemyslím. Zajtra si skúsim vytvoriť dačo iné.

Táhlo mne to dolů stále rychleji. Klesal jsem tak rychle, že rtuť, co proudila kolem mně, ze mne strhla všechny šaty. Začala mi pronikat přes nos a uši do mého těla. Pak mi jakoby tisíce jehliček začala pronikat do těla přes póry kůže. Byl jsem plný rtuti. Záda mi hořela. Ještě nádech a ... Nic živého není.

„My sme prišli zo sveta tam hore.“ Ukázala prstom na modré nebo. Sanortan mal ešte stále zlý pocit pri pohľade do nekonečna. Naháňalo mu to strach. Naopak na ženinej tvári sa rozlial smútok a slzy. Muž ju chytil za ruku aby sa upokojila. Sanortan tomu nerozumel, ale pochopil, že ani žene nerobí tento pohľad dobre.