Pravdivé příběhy z imaginatória
Pravdivé příběhy z imaginatória, ve stylu New Weird - jedna z prvých poviedok naozaj žánru New Weird, s ktorými som sa stretol. Autor vládne jazykom lepšie, než Zatoichi katanou, jeho slová sú presné a jeho reč je ostrá. Je nám cťou uviesť našim čitateľom druhé miesto v súťaži New Weird 2012, dielo po prvý krát predstavené v rámci súťaže New Weird, konajúcej sa na serveri http://sussanah.blog.cz!
Varování: Všechny zde vystupující zhmotnělé představy jsou smyšlené, jestli vám však přesto nějaká něco připomíná, hledejte příčinu ve špatně naprogramovaném p®assohejbači .
Porodní časochobot ho vyhodil v rekordně krátké chvíli. Narodil se v Praze, Vídni a Bukurešti v jednadvaceti sekundách jako utkvělá hříšná představa pomateného semielfa a lesní žínky od Berounky; vídeňská lehkomyslnost převládala.
Otec Katalogik jej zaregistroval pod značkou ON001 (ON si později ku svému jménu po francouzském vzoru připojil ještě jedno malé nosové "n", s kterým si překladatel do angličtiny nevěděl rady a zastřelil se).
Byl to poslední šot časochobotu podle císařského ediktu.
Pomocní technici poté zbavili aparaturu přívodu energie, rozřezali plazmotrubice, odmotovali p®assohejbače a chemolepy, odlomili transbalanční křidélka včetně olejových kalpáčů a vypustili lichosměs. Parta můvrů tajně odvezla všechny zbytky na skládku za městem.
Nafialovělý dvojměsíc sporadicky osvětloval krajinu.
Pasťoplot ohraničující skládku vrhal vábivé mihotavé stíny jako nesmělý mladík, když hází očkem po dívce.
Skládka byla kdysi dávno zřízena na obětišti Okolookých a mnozí pikapčíci říkali, že za jasných úplňcích lze stále ještě spatřit pod vrstvami odpadu i obrysy třinácticípé svatyně. Někteří se dušovali, že ta svatyně putuje, dere se na povrch a prahne po oběti. Proto ti bázlivější nosili na krku řetízek se snítkou kozího jetele, o které se věřilo, že bezpečně ochrání nositele před krvelačníky. Ulja učený, pomazaný kápo cechu pikapčíků, měl o tom svoji teorii. Vše si zapisoval do deníku vázaného v kočičí kůži. Poznatky o odpadních rourách města, které sem přinášely mrtvá tělíčka krys, domácích mazlíčků, toulavých psů, hmyzích kokonů, hodinových ručiček, koleček, fůriků, halucigenních hub a ba se tu tu /na ta dvě "tu" za sebou je autor hrdý/
a tam cosi Šalamounovo vyplavilo.
Ulja prý kdysi studoval lučbozpyt u vyhlášeného slovanského alchemisty Čilivoje Lipového a v kvasných procesech se vyznal jako nikdo jiný.
Vstup na Skládku byl odjakživa zapovězen (můvrové měli výjimku), rochňat se v kloace města považovali kněží za rouhání.
Stařena v kutně se neslyšně vyloupla ze tmy jako hrášek z lusku. Pátravě se rozhlédla po okolí.
Za horizontem dýchalo město, luxusem, krásou, štěstím a blahobytem pro desetisíc vyvolených. Věž libovysílače vypadala jako nahozená udička rybářova v temné lesní tůni.
A nade vším žlutavě zářila šišokopule knížecího paláce jako šťáva dýňového kompotu, co chutná dětem po babičce.
Žena si uplivla. Slina se udusila v prachu.
Starucha se ještě jednou rozhlédla a pak vypustila vrtacího psa. Zvíře se plavně rozeběhlo k pasťoplotu.
Rozčepýřená chlupatá koule vrazila plnou silou do vláken silového pole.
Chov vrtacích psů byl zakázán pod trestem smrti. Nikdo už neví, kdo tuhle rasu vyšlechtil, ale k prorážení pasťoplotů byla tato zvířata k nezaplacení.
„Teď, kluci,“ sykla a máchla rukou.
Dvě tmavé postavy hbitě následovaly psa a rychle pronikly za silové pole.
Na skládce se vždycky dalo najít něco, co se dalo směnit za kus žvance či tabáku. Čelovka osvítila nově navezenou změť. Ani to nesmrdělo.
„Fajn věcička,“ zamumlal Mimoděj a uložil p®assohejbač do batohu.
V trubkách to zavrnělo. Přímoděj napřáhl sekerku, ale Mimoděj mu strnul ruku zpět.
V rozšklebené rouře leželo podivné robě s vlasama zrzavejma vode_rzi a s gramatickou chybou.
Pikapčíci pohlédli jeden na druhého. Pokrčili rameny. Zrzavé robě zívlo. Vrtací pes zavrtěl ocasem a dychtivě zafuněl. Jeho morda jako by se smála. Přímoděj chytil zvíře za obojek.
Mimoděj vytáhl ze suti ohořelý výtisk večerníku a zručně doň robě zabalil.
„Jdeme.“
„Tohle babičku nepotěší,“ rýpnul si Přímoděj do svého bratra, „nemá ráda zrzavý.“
„Já vím, od té doby, co ji pokousala ta veverka, to už jsem slyšel nejmíň tisíckrát.“
Naše Jasnost kníže Sjöröllö „Wirforma“ Pětislovný procházíme hlavní chodbou našeho imaginatória.
Zhmotnělé myšlenky exotů umístěné v klecích se těší na ranní krmi, reálný Dostojeffského Bjess na stakan vodky. Kocháme se svými exponáty a opakujeme si v duchu známou Burriho poučku : „Co člověk, to exot.“ Krmiti budeme je sami, neb je to výsada sběratelů. Palácová ficka cupitající za námi v košíku nese pochutiny. Žertem jí říkáme Karkulko a ona se bojí, že jí jednou sežere Vlk, prostý lid by neměl naslouchat Němcové, Erbenovi či jiným temným bardům.
Snažíme se mluviti v přítomném čase, neboť naše minulost je mlhavě hrůzná a budoucnost nejistá.
Nový přírustek se drží tyčí klece a poulí na nás bulvy. Ú-hlava a Ú-slava, primární řeky jeho matky mu pulzují krví jako maturitní otázky v gymnazistově hlavě; házíme mu malého, čerstvě zabitého mže, aby se krapet zklidnil.
Produkty časochobotu většinou dospívají do dvou měsíců, ale tenhle se zdá, jak by řekl Moravák, jakési nedmrlé.
Otec Katalogik se přišourá nehlučně jako podzimní stín, jak by ne, vždyť odjakživa patřil k nejlepším duchonautům našeho dědečka, s právem otevírat databázi duchů.
„Poroste pomaleji, ale dožene to,“ praví jako by nám četl myšlenky, inu duchonaut.
Přikývneme souhlasně hlavou a pokračujeme rozvážně v prohlídce své sbírky. Zahýbáme do severního traktu našeho paláce a míříme loudavě do šišokopule. Zašklebíme se na ficku. Její tvář vypadá jako fotografie špatně převedá do odstínů šedi. Ale i my cítíme mrazení v zádech, čůrek studeného potu nám stéká až do žlábku, zhmotnělá myšlenka čínského draka, který patřil šílené čínské princezně Wu-Tchi, vypadá vskutku odporně. Otec Katalogik se tváří, jako by se ho to ani netýkalo. S hlavou v oblacích nás následuje s lehkostí cigaretového dýmu.
V šiškopuli jsou umístěny naše nejzrůdnější exponáty.
Porodní časochobot míval svoje mouchy. Kdysi se stalo, že byl p®assohejbač špatně termostabilizován a zabrousil do hluboké minulosti a zhmotnil poslední představu žrece okolookých. Toho, co zradil věc, a stal se tyranem. Myšlenka zhmotnila se v okamžiku, kdy mu císařův nemanželský syn vbodl čepel zdobenou symboly devítiocasých kocourů přímo do jeho zatvrzelého srdce. Představa byla to krvelačná, zlá, chytrá, rychlá, flexibilní a… zvráceně morbidní se sex podtextem.
Toho dne byla středního rodu a měla podobu pururového hada. Obtáčela svůj skleněný útulek a vemlouvavě syčela:
„Vrať ssse na stránku nula, vrať ssse na stránku nula,“ ve všech možných mutacích.
„Kambektuzíroupajdž“ slintala jazykem velkého Šejk Spíra,
„Vrať se na stránku nula,“ vibrovalo tvrzené sklo jednačtyřecetihlasně tvrdou berberštinou Ali Baby a jeho loupežníků.
Pouštíme jí zdymadlem dvě létající elektrické praryby. Sršivě praskají, když se do nich kousne.
Houby a duhy povstvávají z deště a slunce.
Z čeho ale povstalo tohle zrzavé děuče, lámal si hlavu Přímoděj a pozoroval pružnou postavu, která bosa tančila na dvoře jeho báby Grundmannovu čtverylku. (považme, už ve dvou měsících).
Pojmenovali ji s bratrem OF (OF si ku svému jménu časem přidala malé, takřka neznělé "f", čímž potěšila zastřeleného překladatele do angličtiny).
"Dostali Ulju Učeného," pravil koverzačně Mimoděj, "jeho zuhelnatělé válenky vyplivl pasťoplot do zbytkovny v Nudlích."
"Jak je to možné," podivil se Přímoděj, "vždyť on ten plot překonával autoteleportací, zdánlivě byl uvnitř a zdánlivě byl vně, jeho zabití odporuje von Rupprechtovu zákonu."
" Jeho válenky však hovoří jasnou řečí." odplivnul si nekompromisně MMD (MMD = chatová zkratka Mimoděje)
"Zajímalo by mne, co se stalo s jeho zápisníkem," zamulal si PMD, "doufám, že se ho nezmocnil Dejho Kledu."
OF, děuče s vlasama zrzavejma vode_rzi a s gramatickou chybou vířila jak infikovaná virem..
ONn je zase zašmušilý a nejí. Naše Jasnost kníže Sjöröllö „Wirforma“ Pětislovný na něj mluvíme rozverně a mazlivě ve snaze rozptýliti ho. On však poulí své modré telecí oči kamsi k východu.
Jeho oči pošilhávají po Východu, opravujeme se, zní to patetičtěji.
Ani otec Katalogik neví, co mu schází. Ani z databáze duchů nic nevypadlo. Myšlenka žrecova z vedlejší kóje, dnes okřídlená jako lidové rčení, omílá svoje "vrať se na sránku nula" v nekonečné smyčce. Máme hezkou sbírku a kocháme se. Škoda, že císař časochoboty zakázal. Zrovinka teď, když jsme si chceme ověřit, jestli i mrtví mají představy. Myslí se nám dobře, používáme copy-brain-paste z knížecího softvérhausu, i pivo máme vlastní...
Pikapčík stiskl kliku a zvonek nade dveřmi chvalně proslulého vetešnictví "U Vejžlabbky" rozcinkal se jasnými tóny.
Obsluhující plivník smekl čapku a optal se, čím může posloužit. Přímoděj vytáhl p®assohejbač a významně zamrkal tak, jak to jen zkušení pikapčíci umí. OFf, děuče s vlasama zrzavejma vode_rzi a s gramatickou chybou, která Přímoděje doprovázela, rozhlédla se po regálech. Na bidle ležel mladý zobák a nevšímal si jí.
Deuče začalo zpívat tichým rezavě nakřáplým hlasem v podivné měkké lingvě. Plivník obešel obslužný bar, objal OFf kolem ramen a připojil se ku tklivé písni. Pak zacáloval Přímodějovi a s německou strohostí oba vyplonkoval z krámu. Ani mladý zobák na bidle, ani nikdo jiný však nezaregistroval, že Plivník strčil potajmu děučeti do kapsičky cosi v kočičí kůži vázaného, co vonělo po vanilce. Tajuplné věci vždycky voní po vanilce.
Dejho Kledu to odjakživa hraje na dvě strany, říkalo se. Nikdo o něm nic nevěděl. Přišel prý z pouště nebo z bažin. Dokázal splynout s pikapčíky i s můvry, dokázal stolovat jako učenec u Otce Katalogika a vésti s ním učené rozpravy, dokázal letmým pohledem zkrotit rozzuřeného vrtacího psa, uměl prý i přivolat kyselý déšť a líbil se vědmám, páč uměl věštit z mraveniště.
Na svatého Huriáše, patrona mariášníků seděl u krmelce kouzelníků, zdánlivě líně. Ze záňadří ladným pohybem houslového virtuóza vytáhl píšťalku z netopýří kosti a začal hrát. Můj bože, jak on vám hrál.
OFf, děuče s vlasama zrzavejma vode_rzi a s gramatickou chybou následovala melodii z netopýří kosti hopsavou chůzí cirkusového clowna. Její kolébavý pohyb rozkvelými lukami směle konkuroval rozvážné jízdě kombajnů při žních, jak byl krásný. Srha říznačka klopila hlavu, snad studem. Meze byly zezlátlé od jejích vlasů. Kouzelná studánka jí nabízela slevu na všechny svoje produkty, leč netopýří píseň neposkytla jí oddychu. Ruka svírá špetku, kamera sleduje dobrou práci loktů a střihem přenáší dychtivého diváka i s jeho popkornem ku krmelci kouzelníků. Oba témeř hlavní protagonisté se pozdravili, netopýří melodie umlká. Přímoděj, maskovaný za kapradě-samce, sleduje vše zamyšleně z podmezí.
Jakési procesí nám leze až do šišokopule, mistr střihu to prý povolil. Za chvíli nám tady budou korzovat snad i víly z Lysolesí. Naše Jasnost kníže Sjöröllö „Wirforma“ Pětislovný se durdíme. Vztekáme se. Nu ano, Dejho Kledu je, dejme tomu, náš špeh, najatý samotným Otcem Katalogikem, ale co tu dělá ta zrzavá cácorka a ten kapraď-samec, prskáme. Chystáme se houknouti nakrknutě na stráže, ale postava v kutně, která se jako pěna na pivu zjevila zdánlivě zprava, nám říká, že všichni gardisté spí pod vlivem Dr. Ogy (Ono "R" je vysloveno tak nezněle, že si s hrůzou připomínáme příběhy se psem baskervillským). Prý to však je poslední magie, která tu bude použita. Zrzavé médium tím kouskem prý pozbylo sil. Pochybujeme...
OFf přistoupila ku kóji, kde pochrupkával ONn. Neuvěřitelné. Obě představy se objaly přes půlcoulové tvrzené sklo. Ani Láokoóntovo sousoší nebylo krásnější jako tihle ti dva. Ten s tou kápí přes hlavu si kliďánko přistoupí k oběma objímajícím se a tomu děučeti vytáhne z kapsy notýsek vázaný v kočičí kůži. Naše Jasnost kníže Sjöröllö „Wirforma“ Pětislovný kocoury nesnášíme. Otec Katalogik se uzavírá v databázi duchů na tři gejtsoffské pásvordy.
Kutna praská ve švech jako motýlí kukla a v mžiku před námi stojí ztepilý pikapčík Ulja v nových válenkách, bohatýr. Naše Jasnost kníže Sjöröllö „Wirforma“ Pětislovný jsme kdysi motýly lovívali, napichovali je na lesklé špendlíky a uschovávali v krabičkách od bonbónů.
"Zabili pouze fantom autoteleporta, Přímoději," dostavá se vyvětlení překvapenému kapraďorostu.
"Mám Knihu Bludů," říká nám Ulja Učený drze přímo z očí do očí; jako otakárek jich má několik, a myslí si, že má nad Naší Jasností převahu.
"Ta je ti k ničemu, nic tam není," trumfujeme.
"Mám Knihu Bludů, třetí, přepracované vydání, s poznámkami Čilivoje Lipového a s vylisovaným čtyřlístem kozího jetele," zdůrazňuje významně pikapčík a dupne si válenkami. Posunkem naznačujeme Kledovi, aby toho otrapu podříznul jako jedličku o čase vánočním. Dejho dělá, jako že tu není. Popravit špeha a vypálit antikvariáty, poznamenáváme si.
"Vrať se na stránku nula," zasyčí nám za zády zhmotnělý sen žrece okolookých a my doufáme, že je to náš spojenec.
"Jsi jenom samovzdělaný pikapčík a nemáš ku Knize klíč," modulujeme svůj hlas do tonů naprostého opovržení a krok sun krok ťapkáme ku kóji.
Uljovi svítí oči jako fialové, dosud nerozpatlané lentilky a významně prohrabává kočičí notýsek proti srsti, hmmm... tak klíč asi má, že? Naše Jasnost kníže Sjöröllö „Wirforma“ máme zase gen nesmrtelnosti.
Třetí, přepracované vydání Knihy bludů se samo otvírá ve stejnou vteřinu jako emergency exit kóje. Objímáme se se /na ta dvě "se" za sebou je autor hrdý/ zhmotnělým snem žrece Okolookých a plavně kloužeme na stránku nula. Vše se nám vyjasňuje, jsme staří jako plavuně, jsme zrádce Okolookých, jsme předurčeni škodit, Ulja učený se přepočítal, třinácticípá svatyně opět povstane ku naší slávě. Naše Jasnost kníže Sjöröllö „Wirforma“ Pětislovný a slovutný žrec Okolookých jedno jsme. Síla námi vibruje jako bubeníkovo sólo. Náš smích, dunivě hrozivý, rozléhá se šišokopulí.
"Ach, Uljo, Uljo, troufalý jsi," burácíme, "ale ten kozí jetel je jenom poudačka starých bab a huspopasců. Prostě nezabírá."
ONn a OFf se přetočili do polohy ON. Dejho Kledu vyskakuje jako sám král žabáků a v jeho ruce objevuje se nestydatě nahý meč se symboly kocourů na čepeli. Míří nám do hrudi. Učiníme úkrok stranou ve snaze chrániti své černé srdce plné nenávisti a pardubického perníku, leč zdá se, že je pozdě.
"Představu lze zabít, jen když má tělo," objasňuje nám nemanželský potomek levobočka Jeho císařské milosti, celkem zbytečně, nám už je to putna, padáme k zemi jako čajový lísteček z básní tradiční čínské poesie v překladu J.J.Maciczka. Umírajíce, zhmotňujeme se jako scrapnovella, umírajíce, stáváme se novým literárním žánrem, umírajíce, už víme, že i mrtví mají své představy.
ONn a OFf se přetočili do polohy OFF.
Černý devítiocasý kocour se vyhřívá na šišokopuli a jeho sírově žluté oči prihmouřeně pozorují svět, který není už, co býval.
TlusTjoch
Diskusia
Culter
To, že sa narodil naraz v troch mestách a že sa prekladateľ zastrelil, bolo asi jediné, čo som pochopil. Môj mozog asi nie je nastavený na takéto skladanie ´mnohotvarov´ a ´inotvarov´ a myslím, že problém ani nebude v jazyku, keďže ani nepamätám, kedy som niečo čítal po slovensky. Skrátka po druhom odstavci som už nenašiel silu čítať ďalej, lebo už dávno bola moja niť spojitosti poviedky pretrhnutá a takisto som nenašiel silu vracať sa a spojiť ju. Toto skrátka nie je moja šálka kávy, čo samozrejme neznamená, že poviedka nemá kvalitu (asi má, keďže skončila druhá...), mňa skrátka vôbec neoslovila ani nezaujala, preto som zvedavý na ďalšie hodnotenia. :) Dal som 2.
20.09.2014
To, že sa narodil naraz v troch mestách a že sa prekladateľ zastrelil, bolo asi jediné, čo som pochopil. Môj mozog asi nie je nastavený na takéto skladanie ´mnohotvarov´ a ´inotvarov´ a myslím, že problém ani nebude v jazyku, keďže ani nepamätám, kedy som niečo čítal po slovensky. Skrátka po druhom odstavci som už nenašiel silu čítať ďalej, lebo už dávno bola moja niť spojitosti poviedky pretrhnutá a takisto som nenašiel silu vracať sa a spojiť ju. Toto skrátka nie je moja šálka kávy, čo samozrejme neznamená, že poviedka nemá kvalitu (asi má, keďže skončila druhá...), mňa skrátka vôbec neoslovila ani nezaujala, preto som zvedavý na ďalšie hodnotenia. :) Dal som 2.
20.09.2014
jurinko
Ja som tejto poviedke v sutazi dal 7. Najviac mi vadilo, ze forma tu podla mna drvivo vyhrala nad obsahom. Rovnako vymakat aj obsah a je to nieco genialne.
20.09.2014
Ja som tejto poviedke v sutazi dal 7. Najviac mi vadilo, ze forma tu podla mna drvivo vyhrala nad obsahom. Rovnako vymakat aj obsah a je to nieco genialne.
20.09.2014
Milan Smolka
Citalo sa to podobne ako knihy od Stevena Eriksona. Kazdu vetu je potrebne precitat dva krat a aj tak sa casom isto stratite. Dal som 5, pretoze napisane je to skvele, len este som pravdepodobne nedorastol na styl new weird.
21.09.2014
Citalo sa to podobne ako knihy od Stevena Eriksona. Kazdu vetu je potrebne precitat dva krat a aj tak sa casom isto stratite. Dal som 5, pretoze napisane je to skvele, len este som pravdepodobne nedorastol na styl new weird.
21.09.2014
mayo
to vazne, co odstavec to nova postava alebo artefakt? davam 7 tak ako Jurinko, a suhlasim s nim na 100%. nebal by som sa vsak ze sme na to este "nedorastli", lebo mozno toto smeruje niekam do uplne ineho rozmeru, ktory zviera s osou nasho rastu pravy uhol. okrem toho tajne dufam ze tu nejde len o efekt "cisarovych novych siat" a na tomto new weird naozaj nieco bude. napriek tymto predsudkom vo mne text dokazal navodit pocit urciteho intuitivneho porozumenia, no nestacilo mi to - pretoze ked to porovnam s dielami ludi ktori maju pribeh naozaj dobre premysleny, hoci je napisany miestami krypticky a teda posobi podobne (napr. Egan, Stephenson), tu sa nemozem zbavit dojmu, ze porozumiet mozno ani velmi nie je comu, leda ze by sme mali pristup k rovnakym psychotropnym latkam, ake pouzil autor :)
21.09.2014
to vazne, co odstavec to nova postava alebo artefakt? davam 7 tak ako Jurinko, a suhlasim s nim na 100%. nebal by som sa vsak ze sme na to este "nedorastli", lebo mozno toto smeruje niekam do uplne ineho rozmeru, ktory zviera s osou nasho rastu pravy uhol. okrem toho tajne dufam ze tu nejde len o efekt "cisarovych novych siat" a na tomto new weird naozaj nieco bude. napriek tymto predsudkom vo mne text dokazal navodit pocit urciteho intuitivneho porozumenia, no nestacilo mi to - pretoze ked to porovnam s dielami ludi ktori maju pribeh naozaj dobre premysleny, hoci je napisany miestami krypticky a teda posobi podobne (napr. Egan, Stephenson), tu sa nemozem zbavit dojmu, ze porozumiet mozno ani velmi nie je comu, leda ze by sme mali pristup k rovnakym psychotropnym latkam, ake pouzil autor :)
21.09.2014
Kr4b
Predstavit si to ako tak slo, ale pointa mi akosi usla :- davam 5 za napadite slovne hracky.
21.09.2014
Predstavit si to ako tak slo, ale pointa mi akosi usla :- davam 5 za napadite slovne hracky.
21.09.2014
draculin
Uff, tak ja vam neviem ludia. Myslim, ze aj New Weird je bezna literatura, nie podvedomy zapis po zozrati 20 deka lysohlavok. Nejaky zmysel by to malo davat, nech je zaner akykolvek. A tak vseobecne nesuhlasim s pristupom: "Je to take nezrozumitelne, ze to urcite musi byt hovadsky super.". Aky malo toto dej? Aku malo toto pointu? Ake malo toto postavy? Ak by sa tych 100 divnych vyrazov vymenilo za inych 100 divnych vyrazov - co by sa zmenilo? Toto nie je New Weird, toto je len "weird" :)
22.09.2014
Uff, tak ja vam neviem ludia. Myslim, ze aj New Weird je bezna literatura, nie podvedomy zapis po zozrati 20 deka lysohlavok. Nejaky zmysel by to malo davat, nech je zaner akykolvek. A tak vseobecne nesuhlasim s pristupom: "Je to take nezrozumitelne, ze to urcite musi byt hovadsky super.". Aky malo toto dej? Aku malo toto pointu? Ake malo toto postavy? Ak by sa tych 100 divnych vyrazov vymenilo za inych 100 divnych vyrazov - co by sa zmenilo? Toto nie je New Weird, toto je len "weird" :)
22.09.2014
zuna
mne hlavou behajú presne tie isté myšlienky ako tu sformuloval mayo, dokonca i slovné spojenie "cisárove nové šaty" mi napadlo. ono je pekné kochať sa nápaditou formou, ale.... celé to na mňa pôsobí ako keď som nakukla za mladi do Finneganovo prebúdzania. Z pózerstva som sa nadchýnala úžasnými slovnými zvratmi, ale či za tým niečo je mi bolo fuk. Tentokrát pre istotu,či to nie sú náhodou cisárove nové šaty, dávam 4 :-) a to je tam zarátaný aj plusový bod za láv story medzi ON a dievčinou OFF, ktorí sa preklopili do polohy ON :-))
22.09.2014
mne hlavou behajú presne tie isté myšlienky ako tu sformuloval mayo, dokonca i slovné spojenie "cisárove nové šaty" mi napadlo. ono je pekné kochať sa nápaditou formou, ale.... celé to na mňa pôsobí ako keď som nakukla za mladi do Finneganovo prebúdzania. Z pózerstva som sa nadchýnala úžasnými slovnými zvratmi, ale či za tým niečo je mi bolo fuk. Tentokrát pre istotu,či to nie sú náhodou cisárove nové šaty, dávam 4 :-) a to je tam zarátaný aj plusový bod za láv story medzi ON a dievčinou OFF, ktorí sa preklopili do polohy ON :-))
22.09.2014
Nadalan
Za určité vety by som dala 10, boli v nich schované výborné myšlienky, vtipne podaná kritika sveta a ľudí, také ma baví. Akurát keď ich bolo už viac za sebou, tak som sa stratila. Nechytala som sa ani na príbeh. Je možné, že dve z troch podôb, do ktorých sa (niekto) narodil, bola ONn a OFf či som celkom mimo (tú tretiu som nevylúštila)? Za to mínus body. Inak, poviedka bola napísaná podobne, ako uviedla Adhara v komentári k predošlému textu. Teda že na všetko bolo použité nejaké nové slovo alebo slovné spojenie a viedlo to k nezrozumiteľnosti.
24.09.2014
Za určité vety by som dala 10, boli v nich schované výborné myšlienky, vtipne podaná kritika sveta a ľudí, také ma baví. Akurát keď ich bolo už viac za sebou, tak som sa stratila. Nechytala som sa ani na príbeh. Je možné, že dve z troch podôb, do ktorých sa (niekto) narodil, bola ONn a OFf či som celkom mimo (tú tretiu som nevylúštila)? Za to mínus body. Inak, poviedka bola napísaná podobne, ako uviedla Adhara v komentári k predošlému textu. Teda že na všetko bolo použité nejaké nové slovo alebo slovné spojenie a viedlo to k nezrozumiteľnosti.
24.09.2014